(Ne)normální úvod

„Sociální pracovnici jsem rovnou řekla, že by byl pro mě příjemnější chráněný trh. V tomto prostředí jsem odmalinka, a bylo by pro mě asi šílené zvykat si na normální lidi,“ smála se Lenka. Rozesmálo mě to. Jakým tónem to pronesla, jak jí tato věta připadala normální. 

Jakmile jsem se však o chvíli později zamyslela nad obsahem jejích slov, úsměv se mi vytratil. Lenka totiž JE NORMÁLNÍ. Pokud si tedy odmyslíte pár drobností, kvůli kterým se sama Lenka řadí mezi ty (ne)normální. Občas má křeče, nemá tak šikovné ruce, nohy jí ušlapou méně a oči vidí špatně nablízko i na dálku. 

A teď si představte vašeho kolegu/známého/příbuzného. Tu ho píchá v kříži, tu ho přepadne „depka“, tu si půjčí desetitisíce, které už dopředu ví, že nebude splácet. 

Kde je hranice mezi normálním a nenormálním? Normální je mít ze života radost, dělat to, co vás baví. A přispět svou troškou do mlýna tam, kde vás ocení. A právě takoví jsou (Ne)normální. Lidé, kteří svými činy dokazují, že by se od nich „normální“ společnost měla v mnoha ohledech hodně co učit.